Pozůstalostní řízení
Notář v pozůstalostním řízení vystupuje jako soudní komisař (jeho jednání je tedy jednáním soudu), přičemž je pověřen na základě pevně stanoveného rozvrhu. Notáře si v tomto případě nelze zvolit.
Pozůstalostní řízení má obvykle tyto fáze:
- Předběžné šetření – jedná se o přípravné jednání, které slouží ke zjištění rozhodných informací pro další postup. K tomuto jednání bývá většinou předvoláván pouze vypravitel pohřbu. Účast ostatních dědiců při tomto jednání není zpravidla vyžadována.
- Získávání podkladů – notář se dotazuje příslušných subjektů na majetek zemřelého a zajišťuje další podklady pro jednání.
- Jednání ve věci samé, při kterém je věc obvykle skončena dohodou dědiců.
Notář poté zajistí zápis nemovitostí v katastru. Ostatní majetek, včetně bankovních účtů, si dědicové vyřizují sami vždy u příslušných subjektů.
Délka pozůstalostního řízení záleží na konkrétních okolnostech, obvykle je věc vyřízena v řádu měsíců. K největším průtahům v řízení dochází, když se dědicové nedokáží dohodnout.
Závěti a jiná pořízení pro případ smrti
Pořízením pro případ smrti je možné upravit okruh svých dědiců a upravit tak svoje majetkové poměry pro případ úmrtí. Pořízením pro případ smrti jsou zejména závěť a dědická smlouva. Rozdíl mezi nimi spočívá především v tom, že závěť může být zůstavitelem kdykoliv odvolána či nahrazena novou závětí, jelikož se jedná o jednostranný projev vůle zůstavitele.
Pro závěť není vyžadována forma notářského zápisu. Sepsání závěti notářem oproti jiným formám ale dává jistotu, že závěť bude mít ty důsledky, které pořizovatel zamýšlel, a pozůstalost bude skutečně podle jeho vůle projednána. Originál závěti sepsané notářem navíc zůstává vždy uložen u notáře a údaj, že závěť byla sepsána, notář zapisuje do elektronické evidence. Nehrozí tedy situace, že by se v případě úmrtí pořizovatele listiny na ni zapomnělo nebo byla zničena osobou, která nemá na její existenci zájem.